Pavel

Začalo to, když jsem byl ještě dítě. Moje matka mi vyprávěla, že problémy mi začaly hned, jak přestala kojit.. Přechod na pití kravského mléka byl bouřlivý a jedním z průvodních jevů byl i atopický ekzém. Lékaři ji sdělili, že konec kojení se stal takzvaným „spouštěčem“, díky kterému se moje nemoc plnou silou projevila. Sice její projevy za nějaký čas odezněly, ale věděli jsme, že je pouze otázkou času, kdy propukne znova.
To se stalo v pubertě – neklidném období plném hormonálních změn. Navíc se spolu s ekzémem objevila i další doprovodná nepříjemnost - alergie. Mezi alergeny číslo jedna se objevil prach a plíseň, v určité míře jsem byl alergický i na potraviny, které jsem do té doby konzumoval bez zjevných obtíží. Přestože jsem zkoušel celou řadu nejrůznějších opatření, nic nepomáhalo.
Pak se naštěstí situace obrátila. A stačilo poměrně málo. Naše rodina se přestěhovala ze severní Moravy na Šumavu. Změnil jsem nejen školu, ale i životní styl jako takový. Mnohem více jsem byl v přírodě a světe div se, alergie na pyl začala ustupovat. Tělo se s ní bylo schopné vyrovnat. Díky pravidelnému režimu, častému pohybu v panenské přírodě a celkovému otužování se moje zdraví začalo pomalu ale jistě lepšit. Sice jsem pořád musel dodržovat poměrně přísnou dietu, ale cítil jsem se povšechně lépe. Nakonec zmizely i atopický ekzém jako takový. Na téměř dvacet let jsem měl klid.
Teď je mi ke čtyřiceti, prošel jsem si krizí středního věku, rozcházím se s manželkou a taháme se o děti. Za celý svůj život jsem se necítil po psychické stránce tak mizerně. Nic mě nebaví, špatně spím, mám věčně špatnou náladu. Bylo jen otázkou času, kdy se vrátí i moje problémy s atopickým ekzémem. Řeším je více či méně účinnými „babskými radami“. Něco pomůže, něco ne. Moje kožní lékařka mi doporučuje alternativní způsoby léčby a navrhuje, abych si našel psychologa. Asi to není špatný nápad, chce se mi věřit, že to pomůže.