Filípek

Filípek, zdroj: www.sxc.hu

Hráli jsme si s kamarádem u dědy na seníku. Stavěli jsme pevnosti, já měl tu uprostřed, Pavel na kraji u okna. Brzy jsem začal hrozně kýchat a tekly mi slzy a Pavel si dělal legraci, že jsem uřvaný.
Jenže to legrace moc nebyla, protože jsem najednou celý opuchnul. Když to viděla babička, úplně spráskla ruce a že prý hned musíme k doktorovi. Tak jsme jeli do města, ale pan doktor nic nevymyslel a řekl, že až se vrátím z prázdnin, musím skočit s rodiči na speciální vyšetření.
Pak jsme teda šli. Pan doktor si mě prohlédl a řekl, že mám asi alergii. Také doporučil rodičům navštívit jinou paní doktorku, protože se mu nelíbily flíčky, co jsem měl na kůži, které mě svěděly. Paní doktorka řekla, že to asi bude atopický ekzém, ale že jsme naštěstí přišli včas. Řekla, že to je normální, že to má skoro každé dítě, a že to možná zmizí, až budu velký.
Takže se zatím mažu speciální mastí, která chladí a nedovolí, aby byla kůže suchá. Občas to moc svědí a já se moc snažím nedrbat, ale nemůžu to vydržet. Hlavně když se zapomenu namazat, to je pak hrozné. Občas jdeme za paní doktorkou, která mně prohlédne a taky sestru, která se nám nově narodila. Ale vždycky je moc hodná, protože to prý není nic vážného, tak máme radost. Jen do sena už nesmím.