Lupénka – psoriáza (psoriasis vulgaris)

Co je to lupénka?

Lupénka je neinfekční zánět kůže. Nejčastěji postihuje kůži nad lokty, koleny, v křížové krajině nebo ve kštici, kde se tvoří červené ohraničené vyvýšené plochy kryté bělavými šupinami. Lupénka však může mít i projevy na nehtech a může postihovat rovněž klouby (u 5–35 % pacientů).
Lupénka je onemocnění, které se nepravidelně dědí a považuje se za chorobu svázanou s imunitními změnami, které mohou být nastartovány provokujícími faktory. Patří mezi nemoci významně zhoršující kvalitu života.

Mohu lupénkou onemocnět?

Lupénka se vyskytuje často, a to u 1,5–7 % osob v Evropě i v USA. Některé typy lupénky jsou častější u žen. Psoriáza začíná buď do 40 let věku a její výskyt je v rodině pacienta častější, nebo se první příznaky objevují po 40. roce a potom rodinný výskyt lupénky nebývá patrný.

Dědičnost. Pravděpodobnost výskytu lupénky u dítěte v případě postižení jednoho rodiče je 8–30 %, mají-li psoriázu oba rodiče, je tato pravděpodobnost 41–75 %.
Provokující faktory vnější a vnitřní. Vnější mohou být fyzikální (tření, tlak, poranění), chemické (podráždění kůže detergenty). Ke vzniku lupénky mohou vést také některé kožní nemoci (alergický kontaktní ekzém). Vnitřní provokující faktory zahrnují infekční nemoci, metabolické vady (obezita), léky (glukokortikosteroidy, antagonisté beta-receptorů, soli lithia aj.), dále alkohol, kouření, stres.

Jak lupénka vypadá?

Lupénka postihuje nejčastěji kůži (psoriasis vulgaris), u části pacientů se může rozvinout onemocnění kloubů (arthritis psoriatica).

Lupénka na kůži (psoriasis vulgaris)

Podle vzhledu je možné projevy lupénky rozdělit na:

Typická, chronická psoriáza – je nejčastější formou lupénky (trpí jí až 95 % pacientů). Základním projevem na kůži jsou vyvýšená červená ložiska krytá šupinami. Nalézají se na kůži trupu a končetin, kštice, na dlaních a ploskách nebo v místech kožních záhybů a na genitálu.
Akutní psoriáza je častá u dětí a mladých osob. Základním projevem na kůži jsou pupínky, neštovičky nebo drobná červená ložiska postihující kůži trupu a končetin symetricky, někdy mohou splývat a vést k zarudnutí celého povrchu těla. Nejzávažnějším, vzácným, ale život ohrožujícím typem lupénky je stav, kdy kůže náhle zarudne, pálí, po několika hodinách se začnou na celém povrchu těla tvořit drobné, splývající neštovičky a mokvavé plochy. Tento typ lupénky doprovázejí celkové příznaky – horečka, únava, zimnice, zrychlený tep a dech, za 2–3 měsíce může dojít k výpadu vlasů. Příznaky: lupénka může svědit (nejvíce projevy ve kštici a na genitálu), někdy projevy pálí.

Lupénka nehtů (psoriasis ungium)

Lupénka nehtů bývá na palcích nohou nebo na nehtech rukou. Projevuje se jako dolíčkování, ztluštění a žlutě hnědé skvrny pod nehtovou ploténkou (tzv. olejové skvrny). Doprovází často postižení kloubů, artropatickou psoriázu.

Lupénka na kloubech (psoriatická artritida)

Je vzácná před 20. rokem života. Může se však vyskytnout i u osob, které nemají patrné příznaky lupénky na kůži. Psoriatická artritida má několik klinických typů, zánět může postihovat drobné klouby rukou a nohou, úpony šlach, klouby páteře (krční, bederní), kyčle. Postižené klouby jsou oteklé, zarudlé. Časté jsou současné kožní změny na bříškách prstů nebo kolem nehtů a změny na nehtech.

Co je vhodné při lupénce vyšetřit?

Vyšetření vzorku kůže – histopatologie: v místním znecitlivění injekcí se po dezinfekci kůže odebere malý vzorek postižené kůže (obvykle kruhovým nožem v průměru 4–8 mm). Vzniklá ranka se nechá sama zhojit nebo se uzavře stehem. Vzorek se vyšetří mikroskopicky, výsledek je obvykle známý do týdne.
Vyšetření krve: doporučuje se u akutní lupénky a u lupénky kloubů vždy, u chronické lupénky kůže se provádí v rámci pátrání po event. doprovodných nemocech. Důvodem vyšetření krve není stanovení diagnózy lupénky, ale zjištění celkového zdravotního stavu a včasné odhalení přidružených nemocí.
Diagnostika lupénky
Lupénku kůže diagnostikuje kožní lékař na základě klinického obrazu, event. potvrzeného histopatologickým vyšetřením. Při stanovení diagnózy je třeba odlišit nemoci, které mohou lupénku připomínat (např. reakce po podání léku, syfilis, ekzém). Lupénku kloubů diagnostikuje revmatolog.

Léčba lupénky

Vždy je nutné pátrat po provokujících faktorech a zajistit jejich odstranění. Všechny nemocné s lupénkou musí vyšetřit kožní lékař, který musí stanovit diagnózu a doporučit praktickému lékaři terapeutický postup. Praktický lékař se stará o nemocné s chronickou lupénkou, která nepřesahuje 5 % tělesného povrchu. Léčba všech ostatních typů lupénky kůže patří výhradně do rukou dermatologa.
Místní léčba je základem v péči o pacienty s lupénkou. Zahrnuje promazávání kůže (emoliencia) a léčebné koupele, dále kožní lékař předepisuje léky, které tlumí zánět a normalizují poruchu rohovění kůže (tzv. antipsoriatika). Jsou to hlavně vitamín D, vitamín A, dehet. Při zahájení léčby se tyto léky kombinují obvykle s hormonálními léky (kortikosteroidy).
Celková léčba je vyhrazena pro těžké formy lupénky. Využívají se jednak klasické léky – cyklosporin A, retinoidy (deriváty vitamínu A) a metotrexát nebo tzv. biologika (adalimubab, etanercept, infliximab, ustekinumab). Biologika se indikují v případech, kdy předchozí léčba selhala nebo ji nelze použít z jiných důvodů. Biologika jsou omezena na použití v Centrech biologické léčby při fakultních či krajských nemocnicích.
Fototerapie využívá ultrafialové (UV) světlo, nejúčinnější vlnová délka je od 308 nm do 314 nm, tzv. úzkopásmové UVB. Používají se k tomu speciální lampy pracující na podobném principu jako solária.
Někdy se léčba světlem kombinuje s podáváním léčiv zcitlivujících kůži k záření (PUVA). Doporučuje se aplikovat fototerapii UV zářiči přímo na kožní projevy, nikoli na zdravou kůži. Fototerapii provádějí kožní lékaři ve zdravotnických zařízeních přístroji k tomu schválenými.

Další možnosti léčby

Lázeňská léčba lupénky je možná v lázních v ČR a SR. Během 4týdenního lázeňského pobytu je pacient léčen obvykle fototerapií a místními léky, současně je mimo pracovní a domácí prostředí, má dietní stravu a potká se stejně postiženými nemocnými. Pobyt v lázních tak proto působí na celkový zdravotní i psychický stav pacienta. Lázeňská léčba buď navazuje na léčbu v nemocnici nebo na ni přijede pacient z domova, lázně může předepsat ošetřující lékař (kožní nebo praktický lékař).

Přírodní produkty jsou vhodné mezi obdobími vzplanutí lupénky nebo jako doplněk léčby místními i celkovými léky.

Psychoterapie má velký význam, neboť lupénka významně zhoršuje kvalitu života, pacienti jsou vystaveni trvalému tlaku okolí, mívají deprese.

Dieta má význam u obézních pacientů, u akutních stavů a u pacientů s přidruženými chorobami – doporučuje se středomořská dieta, tj. strava bohatá na zeleninu, ovoce, bílá masa, ryby, nenasycené mastné kyseliny, zákaz alkoholu a kouření.

Fyzická aktivita je důležitá pro žádoucí redukci hmotnosti.

Průběh lupénky

Průběh lupénky je nepředvídatelný, obvykle chronický, po působení provokujících faktorů dochází ke vzniku nových projevů nemoci. Méně často se může u někoho lupénka objevit jednou za život, nebo naopak jsou projevy přítomny trvale.

Prevence

Udržovací terapie (promazávání kůže, užívání léčebné kosmetiky) a prevence vzniku provokujících faktorů – zdravý životní styl (dieta, pravidelný životní rytmus, dostatek spánku, žádný stres, alkohol a kouření, duševní hygiena aj.), předcházení vzniku infekcí a jejich důsledná léčba. U všech nemocných s lupénkou jsou vhodné kontroly krevního tlaku a odběr krve ke stanovení hladin cukru, tuků, zánětlivých parametrů. Pacienti léčení celkově podávanými léky musejí být kontrolováni pravidelně, nejméně po 3 měsících. Pacienti léčení fototerapií by měli být pravidelně dvakrát ročně vyšetřeni pro zvýšené riziko kožních nádorů – počet ošetření UV zářením by za život neměl přesáhnout 250.

Léčba psoriázy patří výhradně do rukou kožního lékaře (dermatologa).
Seznam kožních lékařů včetně specialistů na léčbu lupénky naleznete zde.