Lupénka u dětského pacienta

Neinfekční zánět kůže (Psoriasis vulgaris), který se projevuje vyvýšenými červenými plochami pokrytými bělavými šupinami odumřelých buněk, má sice u dětí i dospělých obdobné projevy, avšak léčba má svá specifika.

Příčinou lupénky je neznámá dědičná porucha imunitního systému, při které se tvoří nadměrné množství nových kožních buněk, zatímco odumřelé se hromadí na povrchu kůže. Pokud onemocněním trpí oba rodiče, existuje až 75% pravděpodobnost, že jím onemocní i jejich dítě.První projevy se u dětí vyskytují ve 2 % případů před 2. rokem života, u 6,5 % dětí před 5. rokem, v 10 % před 10. rokem a ve 27 % před 16. rokem života.

Rizikové faktory, spouštěče a léčba

„Kromě dědičné dispozice mohou nástup onemocnění odstartovat některé spouštěče psoriázy, jako jsou např. infekční nemoci - skupina A β-hemolytických streptokoků, Candida albicans infekce, trauma, stres nebo i léky, mezi něž patří růstový hormon, lithium, b-blokátory či α a γ rekombinanty interferonu,“ uvádí prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc., přednostka Dermatovenerologické kliniky UK 2. LF a FN Na Bulovce a předsedkyně ČADV. „V současné době na lupénku neexistuje žádný lék, který by ji zcela vyléčil. Jedná se tudíž o léčitelné, ale dosud nevyléčitelné onemocnění.“
Vědci se snaží nalézt alespoň léčbu s menším počtem vedlejších účinků a s trvalejším zmírněním projevů.
Zatím bývá onemocnění zvládáno kombinací několika uznávaných metod. Především se zpomaluje reprodukce kožních buněk, pomáhá se s odstraňováním šupin a zklidněním svědící kůže. Všechny léky na lupénku jsou sice účinné, ale ne všichni pacienti na ně reagují stejným způsobem.

Terapie u dětí

Terapie u dětí je velmi komplikovaná. Na růst a další vývoj dítěte by mohly mít negativní vliv chemické látky obsažené v lécích, jenž by organismus vstřebal. Léčba zároveň musí respektovat věk dětí a jejich rozdílný metabolismus v souvislosti s obsahem účinných látek. U malých dětí je dodržování předepsaného léčebného procesu a ochota spolupracovat při léčbě plně závislá na rodičích.

  • Kojenci: Psoriatická ložiska se často vyskytují v oblasti, kde má miminko plenky. Léčba bývá konzervativní a používají se především zvlhčovače pokožky a lokální ošetření v podobě krémů a mastí, které se aplikují na začervenalá místa pro zmírnění svědění. Také se osvědčila celková léčba v podobě koupele s přidáním ovesné mouky, jež zvláčňuje a hydratuje suchou kůži.
  • Děti v předškolním a školním věku: Lupénka bývá v chronické formě na obličeji, kštici, akutní pak na rukou, nohou či v podpaží, trupu, v tělesných záhybech, objevuje se pod prsy nebo v tříslech a vyznačuje se velmi svědivými plochami. U mírné formy může pomoci sluneční záření, u středně těžkých případů pomáhá terapie umělým ultrafialovým světlem (A nebo UVA a B nebo UVB), při němž se kůže vystavujeme různým světelným vlnám.
  • Dospívající: Kromě světelné terapie pomáhá dostat onemocnění pod kontrolu podávání léků. Bohužel z důvodu možných dlouhodobých nebo opožděných nežádoucích účinků některé způsoby léčby používané u dospělých jedinců nejsou ani pro ještě adolescenty vhodné. Například lokální steroidy se podávají pouze se zvýšenou opatrností.

Malé děti i teenageři by se měli naučit pravidelné a pečlivé péči o pokožku, zařadit ji do svého každodenního programu, aby se stala tak samozřejmou jako třeba čištění zubů nebo česání. Pokud budou kůži promazávat každý den ve stejnou dobu, snižuje se pravděpodobnost, že na ošetření zapomenou a nezanedbají ho ani po zlepšení příznaků. Zároveň by měli znát spouštěče onemocnění, aby nedocházelo k opakovanému vzplanutí nemoci v době zklidnění příznaků.