Lupénka

Co je to lupénka?

Lupénka je neinfekční zánět kůže. Nejčastěji postihuje kůži nad lokty, koleny, v křížové krajině nebo ve kštici, kde se tvoří červené ohraničené vyvýšené plochy kryté bělavými šupinami.


Jak lupénka vypadá?

Lupénka postihuje nejčastěji kůži, u části pacientů se může rozvinout onemocnění kloubů (arthritis psoriatica). Typická, chronická psoriáza je nejčastější formou lupénky (trpí jí až 95 % pacientů).


Příčiny vzniku a rizikové faktory lupénky

Lupénka se vyskytuje často, a to u 1,5 – 7 % osob v Evropě i v USA. Některé typy lupénky jsou častější u žen. Psoriáza začíná buď do 40 let nebo se první příznaky objevují po 40. roce.


Léčba lupénky

Vždy je nutné pátrání po provokujících faktorech a jejich odstranění. Všechny nemocné s lupénkou musí vyšetřit kožní lékař, stanovit diagnózu doporučit praktickému lékaři léčebný postup.


Psychické aspekty onemocnění

Každý člověk má vlastní pohled na svou nemoc. Někomu vadí její vzhled a estetická nedostatečnost, jiný mnohem více trpí fyzickou stránkou - svěděním, bolestí, ztuhlostí a neohebností kůže.


Světový den lupénky

Česká akademie dermatovenerologie, o.p.s. pod vedením prof. MUDr. Jany Hercogové, CSc., přednostky Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze organizuje od září 2010 informačně vzdělávací kampaň, která se zabývá onemocněním ekzémy a lupénkou u dětské i dospělé populace. Kampaň vyvrcholí na Světový den lupénky, 29. října.


Jak pomoci dětem vyrovnat se s lupénkou?

Děti, stejně jako dospělí pacienti, se musí se svou diagnózou vyrovnat. Zvlášť ty malé se spoléhají na pomoc svých rodičů a to nejen při léčbě nemoci, ale také při zvládání emocionálních problémů, které s sebou tato nemoc přináší.
Zatímco některé děti se svou nemocí netrápí, jiné mohou pociťovat stud, zlobu nebo smutek způsobené tím, že jejich kůže vypadá jinak než pokožka ostatních dětí.


Lupénka u dětského pacienta

Neinfekční zánět kůže (Psoriasis vulgaris), který se projevuje vyvýšenými červenými plochami pokrytými bělavými šupinami odumřelých buněk, má sice u dětí i dospělých obdobné projevy, avšak léčba má svá specifika.