Jiřík

Jiřík, zdroj: www.sxc.hu

Lupénku mám už od miminka. Nejdřív jsem jí měl jenom v hlavě ve vlasech, kde hodně svědila, ale teď se mi udělala i na břiše a nohou. Maminka je z toho moc smutná, mě to jenom svědí. Protože mi to dělá dobře, chodí se mnou maminka do solné jeskyně, kde se mi to líbí. A taky říká, že až budeme mít dost peněz, odletíme k moři, kde mi to udělá dobře. Tak spolu každý den házíme penízky do prasátka.
Normálně mě maminka maže takovou mastí, která smrdí. Mastí z konopí, které je léčivé, takže mi může lupénku trochu vyléčit. Ale maminka říká, že to asi nikdy nepůjde úplně a že se s tím asi nedá nic dělat. Ale mně to zas tolik nevadí, když to zrovna nesvědí.
Jenže občas se mi moc přihorší, svědí to tak, že musím brečet a maminka mě pak prohlíží, jestli nemám lupénku ještě jinde než ve vlasech nebo na těch nohách. To pak jedeme na pohotovost a paní doktorka mi občas předepíše jinou mast, která nesmrdí, ale maminka není ráda, když jí používám. Ale je to po ní o hodně lepší.
Teď jsem začal chodit ještě k jiné paní doktorce. Bydlí v nemocnici a je hrozně hodná a mamince řekla, že jsem silný, protože mám jenom lupénku a ne ještě něco k tomu a to že je moc dobrá zpráva. Tak jsme s maminkou měli radost a šli jsme z toho na dort. K paní doktorce teď budu chodit pravidelně, a když se to povede, tak by mi lupénka mohla zmizet. Což je na jednu stranu dobře, protože mi nebude překážet, ale zase mně vadí, že pak možná nepojedeme k tomu moři. Ale ne, radši budu bez moře i bez lupénky, protože tak to bude lepší!