Jak pomoci dětem vyrovnat se s lupénkou?

Děti, stejně jako dospělí pacienti, se musí se svou diagnózou vyrovnat. Zvlášť ty malé se spoléhají na pomoc svých rodičů a to nejen při léčbě nemoci, ale také při zvládání emocionálních problémů, které s sebou tato nemoc přináší.

Zatímco některé děti se svou nemocí netrápí, jiné mohou pociťovat stud, zlobu nebo smutek způsobené tím, že jejich kůže vypadá jinak než pokožka ostatních dětí.
Děti se bojí návratu projevů nemoci, zhoršení stavu psoriázy nebo odmítnutí ze strany jejich vrstevníků.
Chování dětských pacientů je těžké předvídat. Jejich nálady se často mění v souvislosti se stavem onemocnění. Je evidentní, že v dětství, zvláště pak v období puberty, jsou dopady onemocnění na image pacienta výraznější než v dospělém věku.

Lupénka může výrazně zasahovat do psychiky dítěte a přinášet řadu pocitů a emocionálních reakcí.

  • Pocit trapnosti – Vypadám jinak než ostatní.
  • Závist vůči lidem se zdravou kůží – Pro nejsem jako on?
  • Obavy z osamění – Najdu si přátele?
  • Zmatení – Co se to děje s mojí kůží?
  • Nespravedlnost – Proč zrovna já?
  • Strach – Zlepší se to někdy?
  • Provinilost – Neměl bych se škrábat…
  • Uzavřenost – Nechci o tom s nikým mluvit
  • Pocity méněcennosti – Jsem horší než ostatní

U pacientů s lupénkou se někdy objevují i sebevražedné myšlenky
Pro úspěšné emocionální zvládnutí nemoci je velmi důležitá podpora nejbližšího okolí, zvláště rodiny. Aby mohli rodiče svým dětem pomoci vyrovnat se s nemocí, pochopit ji a přijmout, je důležité, aby se sami s onemocněním dobře seznámili a mohli být pro své dítě zdrojem informací. Edukaci dětí je třeba přizpůsobit jejich věku a schopnostem chápání. Dětem je potřeba říci pravdu, ale vyjádřit i naději:

  • Psoriáza není život ohrožující.
  • Nejsi sám. Miliony lidí na světě mají lupénku.
  • Psoriáza není nakažlivá. Tvoji kamarádi se nemusí bát, že se nakazí.
  • V současné době už existuje vynikající způsob léčby lupénky.

Rodiče by měli jít dítěti příkladem v otevřenosti a ochotě vzdělávat se a odpovídat na otázky, které se týkají nemoci. Dítě si tento přístup pravděpodobně osvojí i pro komunikaci se svými vrstevníky.